Bernard Henry Levy volá po vytvoření Kurdistánu

Kdekoliv se objevil francouzský filantrop Bernard Henry Levy, ať už to byl Egypt, Libye, Ukrajina, nebo Sýrie, pokaždé se prolívala krev. Možná proto byl vyhoštěn z Tuniska a v Srbsku na něj hází koláče. Po několika měsících teď volá po vytvoření Kurdistánu. Přinášíme překlad jeho článku s názvem Mosul je osvobozen, ale není svobodný pro židovský portál Tablet.

Kdo opraví zničené irácké město? Kdo doprovodí uprchlíky k bezpečí? Kdo ocení Kurdy regionálně stabilizujícím státem, který si zaslouží?

Jsou radostné oslavy. Paříž v roce 1944, např. – osvobození vzpourou a radostná. A pak jsou temná osvobození: Varšava v roce 1944; Berlín v roce 1945; a pak to v Sarajevu.

Osvobození Mosulu očividně padá do té druhé kategorie.

Je jistá úleva. Je také nadšení z vítězství a pro někoho, kdo zažil ty nejhorší fáze bitvy zevnitř, jsou intenzivní emoce.

Při pohledu na fotografii přeživších, jejich vyděšené tváře a vyčerpání z osmiměsíčního pekla; na ruiny, na které se jedno z nejstarších měst na světě změnilo; počty mrtvých, na ty odsunuté, na lidi, kterým Islámský stát vzal vše, zatímco prohrával válku, je těžké necítit hrůzu.

Bylo opravdu nutné čekat tři roky na jednání? Museli jsme před zahájením útoku dát nepříteli čas pro posílení pozic, získání sofistikovaných zbraní, založení teroristických sítí v zahraničí, zabíjení a další zabíjení? Když byl důkaz hororu jako manifest, nemohli jsme převzít iniciativu a zabít hadí vejce, jak Ingmar Bergman nařizuje v jednom z jeho filmů?

A co den poté? Rozhodne koalice, že je práce hotová, že konečně dokázala porazit pár tisíc špatně disciplinovaných bojovníků, kteří byli silní jen díky naší slabosti (zvláště našemu váhání)? A budeme se zase chlubit splněnou misí, když opozdilci z ubohé islamistické síly utíkají zpátky do Hawija, Tal Afaru, Rakky…nebo Paříže?

Jaký osud vítězové ponechají pro milion obyvatel Mosulu, když většina z nich viděla Islámský stát pozitivně, než byla zbavena iluzí? Budou vítězové s těmi, co zůstali, nebo utekli ze hry, zacházet jako s rukojmími? Je možné, že si nebudeme moc uvědomit, že chování osvoboditelů – ať už šlechetné nebo inspirované pomstou – určí budoucí tvář města, která s trochou práce může být laboratoří míru a usmíření? 

Kdo se zaváže práci rekonstrukce, práci, která v případě správného provedení bude druhým osvobozením? Iráku? Státu, který byl v chronickém chaosu od pádu Saddáma Husajna? Iráku, státu řízeným šíity, jehož nenávist vůči sunnitské většině populace města je veřejným tajemstvím? 

Neměli bychom si spíše představit, že město dočasně padne pod mezinárodní administrativu? Proč – tváří v tvář základům, na kterých už nestojí školy, nemocnice, repositáře paměti nebo sociální fóra – nesvěřit rekonstrukci dárcovským státům, globálním institucím a suverénním fondům, ať už arabským nebo ne? Není geopoliticky kritické, aby bývalý Nineveh nebyl zase kosmopolitním městem, jak tomu bylo od dob, co ve městě žijí lidé? 

A poslední otázka: Kurdové. Byli to kurdští Pešmergové, kteří v říjnu a listopadu 2016 otevřeli brány města pro Iráčany. To oni se dva roky pevně drželi (jako Anglie odolávala nacistům do roku 1941), zatímco se irácká armáda v srpnu 2014 vzpamatovávala z porážky; to oni drželi frontu tisíc kilometrů dlouhou než porazili Islámský stát. Bojovníci, od začátku byli ochránci svobodného světa, kdekoliv jinde se to otřásalo pod islamistickou vzporou.

Otázkou tedy je: Odmítne svět, děkující Kurdům v předvečer závěrečné bitvy, jejich historickou roli?

25. září lidé z Iráckého Kurdistánu budou hlasovat v referendu o nezávislosti, která jim byla slíbena před stoletím, ve kterou věří jak nikdy. Tato otázka je samozřejmě adresována světu; a svět si bude muset vybrat ze dvou odpovědí:

  • Obří povyk, jak předvedly Ankara, Teherán a Moskva, aby se malý dobrý spojenec zklidnil: Nepřidávejme k chaosu chaos, takový je argument; nepřidávejme další rozbušky do výbušniny; nikdo nepotřebuje nový stát, aby se zase podpálil Blízký východ, který je už i tak dost komplikovaný.
  • nebo si všimnout, že Irák je fiktivní stát, narozený z křečí první světové války, koloniální artefakt. A pro přivedení stability do regionu nezbude nic lepšího, než uznat národ se solidními demokratickými institucemi, kulturu respektu pro nekurdské menšiny a ženy, chuť po sekularismu; obavy o dobré vedení; milý příklon k Západu.

Pro mě, procestoval jsem oblasti konfliktů a naděje, je odpověď jasná jako den. Vzestup svobodného Kurdistánu by byl potentní silou pro stabilitu a mír. Výsledek bitvy o Mosul nás všechny vyzývá k učinění této srdeční volby pro spravedlnost a mír.

Vznik Kurdistánu se zdá být nevyhnutelný.

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články