Veteráni z irácké války varují: Pád Mosulu je předehrou pádu Iráckého státu

Před několika měsíci veteráni irácké války přesně předpověděli nejen nevyhnutelné vítězství v bitvě o Mosul, ale také nevyhnutelný kolaps Iráku po ni.

Islámský stát byl vyhnán z iráckého Mosulu. Irácký premiér Haidar al-Abadi vyhlásil, že to znamená „konec a selhání a kolaps“ ISIS.

Jenže podle veteránů z irácké války v analýze publikované v dubnu žurnálem Small Wars Journal bude mít vítězství krátké trvání.

Po prožití úspěchu koaliční armády před třemi měsíci autoři předpověděli:

“… nevyřeší to hlubší problém nebezpečné irácké fragmentace…Porážka Islámského státu na iráckém území jen převede pozornost na krutou realitu toho, že Irák míří ke státnímu kolapsu.“

Poukázáním na příklady Libye, Jemenu a Somálska předpovídají, že zvýšené rozptýlení a fragmentace ozbrojených skupin uvnitř země zrychluje „rozpad centrální státní autority“ a „hrozbu konfliktu s otevřenými konci.“

Práce je sepsána Buddhikou B. Jayamahaou, veteránem 82. letecké divize; podplukovníkem ve výslužbě Kevinem Petitem, který strávil 24 let v dělostřelectvu; a profesorem Willem Renem, politologem z Northwestern University.

Zdůrazňují tři fundamentální politické faktory, které Irák ženou do kolapsu, ten vojenská kampaň proti ISIS nedokázala odvrátit:

  1. Rozdělení iráckého politického systému
  2. Rozšíření ozbrojených skupin
  3. Nedostatek ústřední koordinace vztahů se zahraničními subjekty

Všechny tyto faktory násobí sektářské divize po celé zemi a zvyšují riziko, že různé skupiny budou zastávat vojenské řešení pro zajištění svých zájmů.

Tato studie se exkluzivně zaměřuje na interní politické struktury v Iráku a to, jak pookupační prostředí umožnilo vznik situace, ve které je tím nejlogičtějším mechanismem přežití mobilizace na základě sektářství uvnitř vysoce rozdělených sítí.

Tyto sítě se konsolidují takovým způsobem, že neustále oslabují moc ústřední, která také operuje velice podobně.

Když vezmeme v úvahu další faktory – jako jsou problémy irácké ropné produkce a dopady změny klimatu – situace se jeví jako ještě hůře řešitelná.

V mé exkluzivní eseji pro server Middle East Eye se zaobírám předpověďmi produkce ropy, které naznačují, že irácká produkce bude pravděpodobně okolo roku 2025 na maximu. Irák zároveň trpí nedostatkem vody, což má devastující dopad na zemědělství.

S chronicky nízkými cenami ropy to staví Irák do těžké pozice, po deseti letech potenciálního produkčního růstu vysoké náklady na produkci a menší zisky snižují státní příjmy, Irák navíc nejspíš zažije pomalou stabilizaci a eventuální pokles produkce.

V tomto bodě kapacita ústřední vlády pro udržení teritoriální integrity při dodávání zboží a služeb veřejnosti bude ještě více omezena – v době, kdy slyšíme volání po autonomii Kurdské regionální vlády (KRG) a některých sunnitských skupin v západním Iráku.

Síly, které rozdělují Irák zevnitř, jsou také popoháněny zvenčí. V rámci minulých vyšetřování jsem odhalil značné důkazy o tom, že Trumpova administrativa se uchyluje k myšlence rozdělení Iráku, hlavně aby urychlila přístup k novým autonomním provinciím bohatým na ropu, plyn a další zdroje.

Západní společnosti měly s přístupem do těchto regionů potíže kvůli obří byrokracii ústřední vlády, rozdělení dle sektářských příslušností je považováno za jednu cestu k řešení problému.

Ve studii chybí jedna zásadní věc, a to přiznání, že sektářské násilí nezesílilo po okupaci, ale jeho eskalace byla přímým důsledkem americké invaze a okupace Iráku.

Vina je příhodně sváděna na korupci irácké vládní struktury, která byla usazena koalicí vedenou USA.

A v analýze chybí ještě jeden velký problém, a to uznání, že násilí americké armády hrálo fundamentální roli v devastaci života civilistů v takovém rozsahu, že hrálo roli rekruta násilných extrémistů.

Nová zpráva Amnesty International obviňuje složky irácké armády a koalice vedené USA z válečných zločinů během operací v Mosulu. Takové operace jsou v Iráku zakořeněny.

Přicházející pád iráckého státu je přesně následkem dlouhé historie americké a britské intervence v zemi, která se nedatuje od roku 2003, ani 1991, ale až od začátku 20. století.

Vidíme zdlouhavý rozpad regionálního geopolitického řádu, který USA a Británie začaly zavádět na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století, a který vyšperkovaly v systém klientských režimů.

Tento celý regionální systém se rozpadá. Angloamerické vojenské násilí bylo hlavním spouštěčem nestability. Systém podkopávají také změna klimatu, nedostatek vody a energetické napětí. Irácký kolaps je prostě součástí tohoto procesu.

Kolaps státu není předem dán. Místo toho, aby odmítl zjištění Amnesty Iinternational, jak udělal, premiér Abadi je mohl přijmout a ovlivnit sektářskou dynamiku ovlivňující irácké ozbrojené síly.

Mohl přehodnotit irácký vztah s Íránem, aby vytvořil zdravější a produktivnější alianci.

Mohl se dostat k sunnitské populaci Iráku, zvláště k těm, kteří mají v Mosulu zničené životy bombami ISIS, iráckých sil a koalicí vedenou USA.

Mohl žádat zapojení etnických komunit a hledat způsoby, aby zajistil obnovu Mosulu, z části bojem s vládní korupcí, která omezuje irácký rozpočet a z části požadavkem, že USA a jejich spojenci zaplatí účet za monumentální destrukci, které přispěly.

Když se Irák hlouběji potápí, nikdo by neměl zapomenout na zodpovědnost USA, Británie a jejich spojenců při akceleraci sil stojících za státním kolapsem.

Tento článek vyšel 13. července na webu medium.com. Jeho autorem je Nafeez Ahmed.
Foto: Amnesty International

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články