Brazílie: Miliarda dolarů na státní převrat

Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová byla odvolána z funkce na základě dobře zorganizované, pečlivě naplánované operace mezi zkorumpovanou brazilskou politickou elitou, úzce spojenou s burzou cenných papírů, finančními institucemi a zahraničními energetickými společnostmi. Tento „legislativní státní převrat“ odstranil demokraticky zvolené „politické zprostředkovatele“ a dosadil režim, přímo řízený výkonným ředitelem vůdčích nadnárodních společností. Korporačním složením režimu po převratu se zajistilo, že dojde k radikální restrukturalizaci brazilské ekonomiky s masivními změnami, počínaje podporováním mezd, sociálními výdaji a veřejným vlastnictvím až po zisky, převzetí cizího kapitálu ze strategických odvětví a rozhodující vliv zahraniční i domácí elity v celém hospodářství.

V tomto článku popíšu sociálně ekonomickou dynamiku převratu a jeho následky, jakož i strategii a program, o který budou noví vládci v Brazílii usilovat. Ve druhé části článku budeme diskutovat o politickém režimu Dělnické strany (pod vedením Lulu a Rousseffové), který připravil politický a ekonomický základ pro uchopení moci pravicí.

Sociálně ekonomická dynamika státního převratu

Svržení prezidentky Rousseffové zorganizovala a zrealizovala brazilská kapitalistická třída ve svůj prospěch, přestože to vypadalo jako povrchní uchopení moci ze strany zkorumpovaných politiků.

Brazilský viceprezident Michel Temer (na fotografii s Dilmou Rousseffovou) jednal jako nastrčená figurka jménem velkých investičních bank: Oni stanovili program; on hrál svou roli.

Navíc hlavními příjemci ekonomických dárků ve vládě „prezidenta“ Temera, obzvláště šlo o privatizaci energetického sektoru, jsou zcela jasně zahraniční kapitalisté. Jakmile tvůrci puče zorganizovali hlasování mezi brazilskými, notoricky zkorumpovanými kongresmany, aby vypudili Rousseffovou, vynořily se ze stínu akciového trhu nadnárodní korporace za účelem převzetí kontroly nad mocenskými silami.

Během příprav na převrat, kdy takzvaná „obžaloba“ nabírala na síle, akcie převážně státní ropné společnosti raketově stouply o 70%. V očekávání privatizace a odprodeje aktiv vedoucí spekulanti a zahraniční banky využily tu pravou chvíli.

Státní „převrat“ nebyl žádným „utajeným spiknutím“ - bylo to neskrývané, přímé, kapitalistické uchvácení moci. Po nastolení se pokračovalo v odbourávání ekonomiky veřejného sektoru a přenesení klenotů brazilské ekonomiky zahraničním nadnárodním společnostem.

Odborník na drancování

Aby bylo zajištěno, že se převrat neodchýlí od kurzu, který stanovili kapitalističtí tvůrci převratu, Pedro Parente, „jeden z nich“ a bývalý šéf obřího zemědělského podniku Bunge, dostal na starost ekonomiku. Se závratnou rychlostí Parente vnutil Nový řád Temerovu loutkovému režimu. K vysvětlení probíhajícího plundrování státní ropné společnosti Petrobras použil řadu falešných „technokratických“ eufemismů.

Parente snížil veřejný investiční sektor Petrobrasu o 25%, což nazval „snížení dluhu“. Nemilosrdně naprogramovaný odprodej nejhodnotnějších aktiv Petrobrasu byl popsán jako „zrušení vlivu harmonogramu“.

Nezvolená „privatizace, kterou provedl car Parente“, ve skutečnosti ukončila roli státu v brazilské ekonomice, neboť ji umístila do výhradního diktátu soukromých kapitalistů. Prokázalo se, že hlavními oprávněnými osobami k celonárodnímu kapitálu byli cizinci.

Parente podkopal konkurencischopnost národního zpracovatelského průmyslu a dopravního systému značným nárůstem cen domácích pohonných hmot. Navenek tvrdil, že nárůst cen „zvýší zisky Petrobrasu“, avšak zakryl fakt, že státní jmění tohoto ropného gigantu bylo převedeno na soukromé kapitalisty. Mezitím Parente zprivatizoval čerpací stanice, výrobu a distribuci etanolu, a také průmysl hnojiv a petrochemický průmysl v hodnotě miliard dolarů. Nejlepší brazilský veřejný majetek v hodnotě 15 miliard dolarů byl v letech 2015 - 2016 odprodán soukromému, většinou zahraničnímu kapitálu.

Parentův nápor se prohluboval. „Hlavní cenou“ byl přístup k bohatým ropným polím na pobřeží. Do poloviny roku 2016 byla prodána licence na rozsáhlá pobřežní ropná pole norské nadnárodní společnosti Statoil za pouhé 2,5 miliardy dolarů.

S Parentovým vedením je vládnoucí elita na dobré cestě k tomu, aby v letech 2017 – 2018 rozprodala další aktiva Petrobrasu v hodnotě 20 miliard dolarů zahraničnímu kapitálu. Hlavním cílem je nahradit státní sektor jako hlavního provozovatele v oblasti pobřežních ropných polí a polí zemního plynu.

Pokračující drancování obrovského, státního, energetického sektoru v Brazílii je pouze prvním chodem v privatizačních orgiích: Infrastruktura, doprava, veřejné sítě a základní průmysl, chráněný státem, již čekají na špalku. Toto soukromé plenění státních ekonomických klenotů doprovází brutální snižování veřejných důchodů, platů, záruk mezd, jakož i rozpočtu pro veřejné sektory zdravotnictví a školství a pracovníky ve veřejném sektoru. Za účelem snížení korporátních daní, zvýšení zisků a přilákání kapitálu režim státního převratu nařídil škrty na základě nařízení.

Závěr: Výzvy pro kapitalistickou moc

Kapitalistická třída se chopila státní moci prostřednictvím zkorumpovaných, politických a soudních machinací brazilského viceprezidenta a jeho kongresových kumpánů. Převzetí moci bylo založeno na řadě údajných korupčních skandálů, což měla na svědomí Dělnická strana. Skutečnost, že celý brazilský kongres, zejména kapitalističtí agenti, kteří stáli za převratem, byl hluboce ponořen do skandálu, kdy měl údajně z Petrobrasu vyrabovat přes 15 miliard dolarů, snižuje jeho důvěryhodnost. Ve skutečnosti vyhnaná prezidentka Rousseffová byla zbavena všech obvinění z korupce, zatímco její nástupce čelí probíhajícímu vyšetřování. Tato tragikomedie ukazuje, že někteří členové Dělnické strany jsou drobní amatéři v těchto orgiích kapitalistického drancování.

Současný prezident Michel Temer je obviněn z přijímání úplatků od soukromých kontraktorů. Pokud toto vyšetřování naruší jeho již tak pochybné vedení, budou kapitalističtí tvůrci převratu donuceni vyhlásit předčasné volby. To přinese značnou nejistotu ohledně životaschopnosti kapitalistického uchopení moci „privatizačním carem Parentem“.

Kampaň „vymýtit a vypálit“, kterou režim razil proti mzdám a důchodům, vyostřila v Brazílii třídní konflikt. Tři hlavní pracovní konfederace se připravují na velké stávky proti režimu s pochybnou legitimitou.

Obchodní převrat umožnil kapitalistické třídě, aby se chopila státní moci a vydala nařízení o své agendě. Nicméně stále ještě jí zbývá ukázat, že může rovnou zavést svou drakonickou politiku, zaměřenou na opětovné soustřeďování bohatství a příjmů pro prvních pět procent, zatímco bude potlačovat spousty milionů pracovníků v průmyslu, venkovských dělníků, kteří nevlastní půdu, a městské chudiny.

Kromě toho, že vládci můžou nabídnout klenoty brazilské ekonomiky zahraničnímu kapitálu, aktuální nízké ceny ropy, pokračující soudní řízení kvůli korupci na nejvyšší úrovni elit a zintenzivnění třídních konfliktů jim naruší uskutečnění jejich agendy. Ve skutečnosti můžou vyhlídky na stupňující se státní represi a násilné trestné činy, páchané gangy, přesvědčit zahraniční kapitalisty, aby dostali to nejlepší z nejvýnosnějších aktiv v Brazílii a opustili následný chaos.

Epilog

Jak je možné, že po třinácti letech, kdy Dělnická strana řídila brazilské předsednictví, vůdci převratu vystoupali nahoru tak rychle a rozhodně? Politickým vůdcem převratu byl viceprezident Michel Tener, který byl vybrán vedením Dělnické strany (PT) jako součást jejich „koaliční strategie“ pro pracování s nejzkorumpovanějšími elementy brazilské kapitalistické třídy. Členové kongresové většiny, kteří hlasovali pro obvinění prezidentky Rousseffové, spolupracovali s PT a byli zvoleni v rámci společných volebních programů. Hospodářský pokles a recese, které podkopaly veřejnou podporu pro vládu Dělnické strany, byly výsledkem důrazu na komoditní strategii „rozmach a krach“. Strategická role, kterou při „legislativním státním převratu“ sehrálo soukromé bankovnictví a podnikatelský sektor, je důsledkem rozhodnutí Dělnické strany uskutečnit privatizace, které již započal minulý režim prezidenta Cardosa, a posílit tak tuto parazitující třídu.

Především šlo o to, že se Dělnická strana začala spoléhat na financování své politické kampaně prostřednictvím darů od kontraktorů a podnikatelských elit, místo toho, aby kombinovala volební politiku s třídním bojem a zápasem mas obyčejných lidí. To přivedlo tuto stranu ke každodenním korupčním praktikám kapitalistických stran. Je to ale perverzní spravedlnost, že pouze nováčci Dělnické strany, kteří se dostali k politické korupci, byli chyceni a stíháni!

Jinými slovy, Dělnické straně se podařilo vyhrát volby tím, že se stala normální buržoazní stranou se svým programem sociální péče, odkázaná na nestabilní, kapitalistický růstový cyklus vývozu komodit. Dělnická strana se hluboce mýlila, když ve svém spojenectví s kapitalistickou třídou viděla spíše něco trvalého, než jen„spojenectví z rozumu“, kdy je bude podnikatelská elita tolerovat, dokud nebude v takové pozici, že je svrhne.

Článek vyšel 11.října 2016 na webu Global Research, jeho autorem je profesor James Petras. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články