Jak Bulharsko dodávalo zbraně a drogy Al-Kájdě a Islámskému státu

Zdá se, že vše začalo náhodou. Asi třicet let byl v západoněmeckém sportu fenetylin využíván jako droga povzbuzující výkon. Podle trenéra Petera Neururera jej brala běžně více jako polovina atletů. Bulharští drogoví dealeři uviděli příležitost a po rozpadu Sovětského svazu až do vstupu Chorvatska do Evropské unie jej začali produkovat a nelegálně vyvážet do Německa pod jménem Captagon. 

Dvě mafiánské skupiny byly ve vážné konkurenci – Vasil Iliev Security (VIS) a Security Insurance Company (SIC), společnost, která zaměstnala karatistu Bojko Borisova. Tento atlet, profesor policejní akademie, vytvořil společnost dodávající ochranu pro důležité osoby a stal se z něj bodyguard prosovětského exprezidenta Todora Jivkova a také proamerického Simeona II. Když se Simeon II. stal premiérem, Borisov byl jmenován do čela Ministerstva vnitra, pak byl zvolen starostou Sofie.

V roce 2006 velvyslanec USA v Bulharsku (a budoucí velvyslanec v Rusku) John Beyrle pospal Borisovův charakter v tajné depeši odhalené WikiLeaks. Borisova představil jako spojku dvou mafiánských bosů, Mladena Mihaleva (přezdívaného Madzho) a Roumena Nikolova (přezdívaného „Pača“), oba dva byli zakladatelé SIC.

V roce 2007 ve zprávě napsané obrovskou švýcarskou společností U.S. Congressional Quarterly Beyrle tvrdil, že vyžehlil několik vyšetřování Ministerstva vnitra, a že byl zapojen do 28 vražd. Očividně se stal partnerem Johna E. McLaughlina, zástupce ředitele CIA. Údajně vytvořil tajnou věznici agentury v Bulharsku a pomohl poskytnout vojenskou základnu pro útok na Írán.

V roce 2008 německý expert na organizovaný zločin Jürgen Roth Bojko Borisova označil za „bulharského Al Capona.“

Když se stal premiérem a jeho země byla v NATO a EU, byl agenturou využit na pomoc při válce proti Muammaru Kaddáfímu. Borisson dodával captagon, vyrobený SIC, džihádistům v Libyi. CIA tuto syntetickou drogu udělala ještě atraktivnější a silnější smícháním s běžnou hašiší, což pomohlo lépe manipulovat bojovníky v souladu s prací Bernarda Lewise. Poté Borisov svůj trh rozšířil do Sýrie.

CIA od něj koupila zbraně sovětského typu za 500 milionů dolarů a přepravila je do Sýrie – šlo převážně o 18800 přenosných protitankových granátometů a 700 protitankových systému Konkurs.

Když Hizballáh poslal do Bulharska tým kvůli informací o této cestě, v Burgasu explodoval autobus plný izraelských turistů, zraněno bylo 32 lidí. Benjamin Netanyahu a Bojko Borisov okamžitě obvinili Hizballáh a západní tisk rozšiřoval několik obvinění o kamikaze libanonského hnutí. Forenzní expert Dr. Galiva Mileva si pak všiml, že tělo nesouhlasilo s popisem svědků – šéf kontrarozvědky plukovník Lubomir Dimitrov uvedl, že nešlo o kamikaze, ale o prostého přenašeče bomby a že výbušnina byla odpálena z dálky, možná bez jeho vědomí. Tisk obvinil dva Araby a Kanaďana s australským občanstvím, ale Sofia News Agency citovala amerického komplice známého pod pseudonymem David Jefferson. Výsledkem bylo, že když Evropská unie chtěla incident využít k označení Hizballáhu „teroristickou organizací,“ ministr zahraničí (během krátké doby, kdy byl Borisov mimo výkonou moc) Kristian Vigenine prohlásil, že nebylo nalezeno nic, co by útok spojilo s libanonským hnutím.

Na konci roku 2014 CIA zrušila své rozkazy a byla nahrazena Saúdskou Arábií, která mohla koupit zbraně, které už nepocházely ze sovětského arzenálu, byly ale moderním materiálem NATO, jako např. rakety TOW BGM-71. K Rijádu se brzy připojily Spojené arabské emiráty. Oba státy Perského zálivu předaly dodávky Al-Kájdě a Islámskému státu přes Saudi Arabian Cargo a Etihad Cargo, a to buď v Tabuku na saúdsko-jordánské hranici, nebo na vojenské základně SAE, USA a Francie Al-Dhafra.

V červnu 2014 CIA zesílila tlak. Tentokrát zakázala Bulharsku umožnit přístup ruskému plynovodu South Stream, který by dodával plyn do západní Evropy. Rozhodnutí, které odepřelo Bulharsku velice důležitý příjem, nejenže pomohlo zpomalit růst Evropské unie, jak popsal Wolfowitzův plán, ale také uvalit sankce proti Rusku, které byly uvaleny pod záminkou ukrajinské krize, pomohlo rozvinout břidlicový plyn ve východní Evropě a udržet zájem svrhnout Syrskou arabskou republiku, hlavního exportéra plynu.

Aktuálně je to tak, že Bulharsko – členský stát NATO a Evropské unie – pokračuje v dodávkách drog a zbraní Al-Kájdě a Islámskému státu i přes rezoluci 2253, kterou jednohlasně přijala Rada bezpečnosti OSN.

Tento článek vyšel 4. ledna 2016 na webu Voltaire.

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články