Jak Clintonova nadace zbohatla na chudých Haiťanech

Nadace filtrovala peníze přes Haiti a zpět

V lednu 2015 skupina Haiťanů obklopila kanceláře Clintonovy nadace v New Yorku. Skandovali hesla, v nichž obviňovali Billa a Hillary Clintonovi z toho, že je okradli o „miliardy dolarů“. O dva měsíce později se tam Haiťané objevili znovu a obviňovali Clintonovi z nepoctivosti, porušování předpisů a krádeže. A v květnu 2015 byli opět zpátky, tentokrát na Cipriani Wall Street v New Yorku, kde na dobročinné akci Bill Clinton obdržel ocenění a šek v hodnotě 500 000 dolarů pro svoji nadaci. „Clintone, kde jsou peníze?“ hlásaly haitské transparenty. „V kterých kapsách?“ Dhoud Andre z komise proti diktatuře sdělil: „Říkáme světu o zločinech na Haiti, za něž jsou Bill a Hillary Clintonovi zodpovědní.“

Haiťané, jako je Andre, mohou vyvolávat trochu „důrazný“ dojem, ale on i demonstranti měli dobrý důvod k tomu, být naštvaní. Utrpěli těžkou ránu od matky přírody, a nyní se zdá, že dostali znovu namláceno - tentokrát od Clintonových. Jejich příběh sahá do roku 2010, kdy masivní zemětřesení o síle 7.0 Richterovy stupnice zdevastovalo ostrov, zabilo více než 200 000 lidí, následně srovnalo se zemí 100 000 domů a 1,5 milionu strádajících lidí zůstalo bez prostředků.

Zemětřesení mělo zničující dopad na velmi chudý národ, a to vyvolalo celosvětový zájem a podnítilo k finanční pomoci, určené na obnovu Haiti. Země z celého světa, jakož i soukromé a dobročinné skupiny, jako je Červený kříž a Armáda spásy, poskytli finanční pomoc ve výši 10,5 miliard dolarů, přičemž 3,9 miliard dolarů přišlo ze Spojených států.

Haiťané, jako je Andre, si nicméně všimli, že z těchto peněz se k chudým lidem na Haiti dostalo skutečně jen velmi málo. Některé projekty, prosazované Clintonovými, jako je např. budování průmyslových parků a nóbl hotelů, stály spoustu peněz a nabízely nedostatečné výhody skutečně potřebným lidem. Předpokládalo se, že hlavní město Port-au-Prince bude přestavěno, ale nikdy přestavěno nebylo. Projekty zaměřené na vytvoření pracovních míst se ukázaly být hořkým zklamáním. Haitská nezaměstnanost zůstala i nadále vysoká, do značné míry zcela neovlivněná finančními prostředky, které měly proudit do země. Hladomor a nemoci nadále devastovali tento ostrovní národ.

Haiťané zpočátku vyjadřovali Clintonovým sympatie. Dalo by se říci, že věřili poselství „naděje a změny“. S obvyklou nadsázkou řekl Bill médiím: „Nebylo by skvělé, kdyby se stali prvním bezdrátovým národem na světě? Mohli by, říkám vám, že by opravdu mohli.“

Neobviňuji Haiťany za to, že na to naletěli; Bill je jedním z nejskvělejších vypravěčů na světě. Oklamal již mnohem sofistikovanější lidi, než jsou chudí Haiťané. Nicméně za nějaký čas Haiťané zmoudřeli. Bez ohledu na jejich původní očekávání, mnozí viděli, že velká část peněžité podpory zřejmě nikdy nedosáhne svého cíle; spíše zmizí někde podél cesty.

Kam se to ztratilo? Pozornosti Haiťanů neuniklo, že Bill Clinton byl určeným zástupcem OSN na pomoc Haiti. Po zemětřesení Bill Clinton s mediální slávou založil fond na obnovu Haiti. Mezitím jeho žena Hillary byla ministryní zahraničních věcí Spojených států amerických. Měla na starosti poskytování americké podpory pro Haiti. Společně byli Clintonovi dva nejmocnější lidé, kteří kontrolovali tok finančních prostředků z celého světa, směřujících na Haiti.

Protestující Haiťané si povšimli zajímavého schématu, který zahrnoval Clintonovi a určení toho, jak budou finanční zdroje použity. Zjistili, že řada společností, které na Haiti obdržely smlouvy, byly náhodou subjekty, které poskytly velké dary Clintonově nadaci „Clinton Foundation“. Zdálo se, že haitské smlouvy byly méně přizpůsobeny skutečným potřebám Haiti, než potřebám společností, které vykonávaly služby. Stručně řečeno, haitské „úmluvy“ se zdály být quid pro quo (tj. něco za něco), jen aby naplnily fondy Clintonových.

Například Clintonova nadace vybrala stavební firmu Clayton Homes, kterou vlastní Berkshire Hathaway Warrena Buffetta, aby vybudovala dočasné přístřešky na Haiti. Buffett je aktivním členem Clinton Global Initiative Clinton, který velkoryse daruje finanční prostředky Clintonovým i jejich nadaci. Předpokládalo se, že smlouva bude poskytnuta prostřednictvím běžného procesu OSN s předkládáním nabídek, s tím, že dohodu o projektu získá ten, kdo splní kritéria projektu a zároveň nabídne nejnižší cenu. Nicméně činitelé OSN uvedli, že pro získání této smlouvy nikdy nebyla učiněna soutěživá nabídka.

Firma Clayton nabídla, že postaví „obytné přívěsy, odolné hurikánům“, ale to, co skutečně dodala, se ukázalo být katastrofální. Přívěsy byly konstrukčně závadné, s velkým množstvím formaldehydu a izolačního materiálu ve stěnách. Také tam byly problémy s plísní a výpary. Obrovské dusno uvnitř způsobovalo Haiťanům zdravotní problémy, takže mnozí z nich přívěsy opustili, protože byly špatně postavené a nepoužitelné.

Clintonovi také předali10 milionů dolarů ve formě federálních půjček firmě s názvem InnoVida, kterou řídí Claudio Osorio, sponzor Clintonových. Osorio dosadil do výboru  kumpány Clintonových, včetně jejich dlouholetého spojence generála Wesleyho Clarka, dále Jonathana Mantze (finančního ředitele Hillary z roku 2008) a Chrise Korgeho, který má na starosti získávání finančních prostředků pro demokraty, a který pomohl Clintonovým sehnat milióny.

Za normálních okolností trvá proces schvalování úvěrů měsíce nebo dokonce roky. Ale v tomto případě vládní úředník napsal: „Bývalý prezident Bill Clinton je osobně v kontaktu s firmou, takže zorganizuje její logistické a podpůrné potřeby. A jako ministryně zahraničí zpřístupnila Hillary Clintonová dostupné zdroje Ministerstva zahraničí k napomáhání při logistických opatřeních.“

Firma InnoVida dokonce neposkytla žádnou nezávislou auditorskou finanční zprávu, která je za normálních okolností pro tyto žádosti vyžadována. Od tohoto požadavku však bylo upuštěno. Na základě spojení Clintonových a InnoVida byla žádost firmy InnoVida rychle vyřízena a schválena za dva týdny.

Nicméně společnost byla neschopna splácet úvěr a nikdy nepostavila žádné domy. Vyšetřování odhalilo, že Osorio přesměroval finanční prostředky firmy na zaplacení svého sídla v Miami Beach, auta Maserati a své lyžařské chaty v Coloradu. Přiznal se k podvodu a praní špinavých peněz v roce 2013 a v současné době si odpykává dvanáct let vězení na základě obvinění z podvodů, spojených s úvěrem.

Několik Clintonových kumpánů se ukázalo s Billem v roce 2011 na výstavě Housing Expo, jejíž zorganizování stálo více než 2 miliony dolarů. Bill Clinton řekl, že to bude vzor pro výstavbu tisíců domů na Haiti. Ve skutečnosti žádné domy nebyly postaveny. Několik desítek modelových jednotek bylo postaveno, ale stejně nebyly prodány. Přesněji řečeno, nyní jsou opuštěné a obsadili je squatteři.

Školy, které nikdy nebyly postaveny

Smlouvy USAID na odstranění sutin v Port-au-Prince získala společnost s názvem CHF International se sídlem ve Washingtonu. Ředitel společnosti David Weiss, přispěvatel na kampaň Hillary v roce 2008, byl americkým obchodním zástupcem pro severoamerické záležitosti během Clintonovy vlády. Firemní tajemník rady Lauri Fitz-Pegado působil na několika pracovních postech v Clintonově vládě, pracoval i jako náměstek ministra obchodu. Clintonovi tvrdí, že na Haiti postavili školy. Ale deník New York Times vypátral, že pokud jde o Clintonovi, tak slovo „postavili“ je termín s velmi volnou interpretací. Například noviny lokalizovaly školu, uvedenou ve výroční zprávě nadace Clinton Foundation jako „postavenou pomocí iniciativy Clinton Global Initiative Commitment to Action." Ve skutečnosti „jediným přímým příspěvkem Clintonovy nadace škole byl grant na oslavu Dne Země a na aktivitu, spojenou s vysázením stromů.“

Smlouvy USAID byly také uzavřeny s poradenskými firmami, jako je např. Dalberg Global Development Advisors se sídlem v New Yorku, která obdržela smlouvu na  1,5 milionu dolarů, aby identifikovala místa k přesídlení pro Haiťany. Tato společnost je aktivním účastníkem a finančním podporovatelem Clinton Global Initiative. Během pozdější revize, provedené generálním inspektorem USAID, bylo zjištěno, že Dalberg odvedl strašnou práci, když označil neobyvatelné hory se strmými roklemi za možnou lokalitu pro přestavbu Haiti.

Zahraniční vlády a zahraniční firmy dostaly pracovní dohody na Haiti výměnou za finanční podporu nadace Clinton Foundation. Clintonova nadace uvádí brazilskou stavební firmu OAS a InterAmerican Development Bank (IDB) jako dárce, které poskytly nadaci mezi 1 – 5 miliardami dolarů.

IDB dostává finanční prostředky z Ministerstva zahraničí a část těchto finančních prostředků byla převedeno na OAS pro zakázky, týkající se výstavby silnic na Haiti. Zároveň si auditorka IDB Mariela Antiga stěžovala, že tyto smlouvy byly nadhodnoceny „nadměrnými náklady“ k výstavbě silnic, „které nikdo nepotřebuje“.  Auditorka rovněž tvrdila, že finanční prostředky IDB půjdou na stavební projekt na soukromém pozemku, který vlastní bývalý haitský prezident René Préval, Clintonův kamarád, a několik jeho kumpánů. Za snahu odhalit korupci bylo auditorce okamžitě nařízeno IDB, aby si sbalila kufry a opustila Haiti.

V roce 2011 Clintonova nadace zprostředkovala dohodu s poskytovatelem mobilních telefonů Digicel, který se snažil získat přístup na haitský trh. Clintonovi zařídili, aby Digicel obdržel miliony dolarů od amerických daňových poplatníků za poskytnutí mobilních telefonů. Agentura USAID a její program Food for Peace, který Ministerstvo zahraničí spravovalo prostřednictvím Cheryl Mills, asistentky Hillary, distribuoval zdarma telefony Digicel Haiťanům.

Digicel nevydělal peníze jen na amerických daňových poplatnících, ale také na Haiťanech. Když Haiťané začali využívat telefony – a to buď k volání nebo k převodu peníz - tak platili firmě Digicel za poskytování služeb. Haiťané, kteří používali tyto telefony, byli automaticky zaregistrováni do mobilního programu Digicel. Do roku 2012 Digicel převzal více než tři čtvrtiny trhu s mobilními telefony na Haiti.

Majitelem společnosti Digicel je Denis O'Brien, blízký přítel Clintonových. O'Brien si zajistil tři ústní zakázky ve svém rodném Irsku, každá z nich mu vynesla 200 000 dolarů. Tyto zakázky se objevily právě v okamžiku, kdy Digicel uzavíral dohodu s Ministerstvem zahraničí USA. O'Brien také věnoval štědrou částku Clintonově nadaci, která se pohybovala v rozmezí 1 – 5 milionů dolarů někdy v letech 2010-2011.

Shodou okolností vláda Spojených států zaplatila společnosti Digicel 45 milionů dolarů, aby otevřela hotel v Port-au-Prince. Nyní by se mohlo namítat, že Haiťané mohli využít velmi drahého hotelu k tomu, aby přilákali zahraniční investory a vytvořili pracovní místa pro místní obyvatele. Nicméně se zdá, že dosud tento konkrétní hotel zaměstnává pouze několik desítek místních obyvatel, což stěží ospravedlňuje značnou investici, která byla vynaložena. Kromě toho tam v podstatě nejsou žádní zahraniční investoři; pokoje jsou většinou neobsazené, a ty, které jsou obsazené, slouží především návštěvním skupinám společnosti Digicel.

Clintonovi navíc získali pro svoje kumpány zakázku na vybudování oděvní továrny Caracol Industrial Park. Továrna, rozprostírající se na pozemku o ploše 600 akrů, měla vyrábět oblečení pro export do Spojených států a podle Billa Clintona měla vytvořit 100 000 nových pracovních míst na Haiti. Projekt byl financován vládou USA a stál stovky milionů dolarů od daňových poplatníků, největší alokace americké humanitární pomoci.

Ukázalo se, že Caracol je skutečným neúspěchem. Za prvé, průmyslový park byl postaven na zemědělské půdě a zemědělci tak museli být přemístěni ze svých pozemků. Mnozí z nich mají pocit, že byli vytlačeni a nedostatečně kompenzováni. Někteří z nich přišli o živobytí. Za druhé, Caracol měla zahrnovat 25 000 domovů pro haitské zaměstnance – nakonec Národní kontrolní úřad ohlásil, že bylo postaveno jen asi 6 000 domů. Za třetí, Caracol vytvořila jen 5 000 pracovních míst, což je méně než 10 procent z plánovaných pracovních míst. Za čtvrté, Caracol exportuje jen velmi málo výrobků a větší část továrny je opuštěna. Lidé postávají každý den venku a hledají zaměstnání, ale žádná práce není, protože míra nezaměstnanosti na Haiti se pohybuje kolem 40 procent. 

Clintonovi řekli, že Caracol může být ještě zachráněný. Ale bývalý haitský premiér Jean Bellerive říká: „Domnívám se, že impuls pro přilákání lidí nějakým masivním způsobem je minulostí. Dnes víme, že se to nepodařilo“. Nicméně Belleriveho kritérium úspěchu nemusí být stejné, jako měřítko úspěchu, které mají Clintonovi. Koneckonců, firmám, které postavily Caracol za peníze amerických daňových poplatníků, se daří dobře – i když chudým Haiťanům to přineslo jen minimum výhod.

Pak je tu ještě podivné a poněkud předvídatelné zapojení Hugha Rodhama, bratraHillary Clintonové. Rodham podal žádost o získání 22 milionů dolarů z Clintonovy nadace, aby postavil domy na ploše o rozloze deset tisíc akrů půdy, o níž tvrdí, že mu ji „daroval nějaký chlapík z Haiti“.

„Jednám přes nadaci Clinton Foundation,“ řekl Rodham deníku New York Times. „Naháním svého švagra, protože to je jeho fond, z něhož získáme naše peníze.“ Rodham řekl, že na ten obchod očekává osobní zisk 1 milion dolarů. Bohužel jeho žádost neprošla.

Rodham měl však větší štěstí při druhé haitské dohodě. Záhadně se ocitl na poradním výboru amerických těžebních společností s názvem VCS. To už je samo o sobě zvláštní, protože Rodhamův životopis neuvádí žádné těžební zkušenosti; Rodham dříve pracoval jako soukromý detektiv a vězeňský dozorce.  

Avšak zdá se, že těžební společnost uznala jeho kvality. Přizvali Rodhama do výboru v říjnu 2013, aby mu pomohli zajistit cenné povolení k těžbě zlata na Haiti. Rodhamovi byla přislíbena „odměna pro nálezce“, když získá smlouvu. Samozřejmě, že ji získal. Poprvé za 50 let Haiti rozhodlo o udělení dvou nových povolení k těžbě zlata a jedno z nich získala společnost, která si najala bratra Hillary.

Dohoda vyvolala pobouření v haitském senátu. „Ani Bill Clinton, ani bratr Hillary Clintonové nejsou jedinci, kteří sdílejí zájem o haitský lid,“ uvedl haitský důlní zástupce Samuel Nesner. „Jsou součástí elitní třídy, která se snaží vykořisťovat haitský národ“.

Je to příliš krutý ortel? Nešel bych tak daleko, pokud jde o sdělení, že Clintonovi se nestarají o Haiti. Přesto je zřejmé, že haitská prosperita a sociální zabezpečení není jejich prioritou. Jejich prioritou jsou jen oni sami, jejich prospěch. Zdá se, že Clintonovi věří v obnovu Haiti a haitské investice, jen pokud tyto projekty odpovídají jejich vlastním soukromým ekonomickým zájmům. Vedli obnovování Haiti takovým způsobem, který poskytuje maximální užitek jim samým.

Není divu, že se Clintonovi odmítli setkat s haitskými demonstranty. Pokaždé, když se demonstranti ukázali, Clintonovi nebyli nikde k nalezení. Nikdy přímo neřešili nároky Haiťanů. Je až s podivem, že to po nich nikdy nebylo požadováno.  Progresivní média stěží odvysílala haitské protesty. To, že černí Haiťané pokřikují, že Clintonovi jsou zloději peněz, které jim měly sloužit jako pomoc v nouzi, se zkrátka nehodilo do velkolepých pohrdavých pořadů na CBS News, NPR (sdružení amerických rozhlasových stanic, pozn. překl.) a do zpráv v deníku New York Times.

Pro většinu demokratů je toto téma citlivé a nechutné. Jedna věc je okrást bohaté, ale něco docela jiného je okrást nejchudšího z nejchudších. To, že někteří demokraté podpořili Bernieho Sanderse, je nepochybně kvůli averzi demokratů vůči finančním machinacím Clintonových. Pravděpodobně tito demokraté považovali Clintonovi za nadměrně chamtivé a prospěchářské, což je ostuda pro skvělou tradici Demokratické strany.

Tento článek vyšel 18. července 2016 na webu National Review, jeho autorem je Dinesh D'Souza. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová. Foto: Kena Betancur/Reuters

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články