Nastane Brexit nebo ne?

Britská elita dělala poslední týdny všechno proto, aby tzv. Brexit, odchod Velké Británie z Evropské unie, nenastal. Premiér David Cameron a jeho ministr financí George Osbourne strašili veřejnost hororovými scénáři o dopadech, proti odchodu se překvapivě postavil i lídr Labouristů Jeremy Corbyn, který se před svým zvolením do čela strany jevil jako těžký euroskeptik, a také anglická královna Alžběta II. Když užbprůzkumy ukazovaly údajnou převahu odpůrců EU, kampaň zasáhla vražda poslankyně Joe Coxové a britská média hovořila o vyrovnaných šancích.  A nakonec přišel šok.

Referendum byla jedna velká neznámá. Nikdo neměl absolutně zdání, co se stane, i kdyby Britové jakkoliv rozhodli. Ti nejvěrnější zastánci EU doufali, že se nic takového nestane, nebo to alespoň předstírali. Po celé Evropě proto nastal velký zmatek, když se ukázalo, že Britové v referendu rozhodli o odchodu země z Evropské unie s 51,9 procenty hlasů. Zde je nutno ale zmínit jeden klíčový fakt.

V roce 2014 se podobná věc stala s referendem o skotské nezávislosti. Předvolební průzkumy byly médii vyobrazovány jako vyrovnané, mírně byli favorizováni skotští separatisté, ale pak náhle 55,3 procenta hlasujících hodilo do urny jasné NE. Po referendu se internetem šířila videa naznačující, že mohlo docházet k masivním volebním podvodům a desítky tisíc lidí vyzývaly v petici přepočítání hlasů. Referendum o výstupu Británie z EU se s takovou kontroverzí tak nějak nesetkalo.

I přes velkou nejistotu byla jedna věc téměř jistá – pokud by Britové zvolili Brexit, David Cameron by přišel o premiérské křeslo. To se stalo, Cameron podal ihned po vyhlášení výsledků rezignaci, jeho odchod se očekává v říjnu. Za jeho nástupce se považuje jeho kamarád, bývalý starosta Londýna, Boris Johnson, který vedl kampaň pro odchod. Už dříve ukázalo, že Johnsonova kampaň byla poháněna spekulativními fondy.

Média se soustředila na kampaně obou táborů, ale politici tak nějak zapomněli říct, co bude dál. Podepíše Británie s Evropskou unií dohody alespoň o volném pohybu osob ze Shengenu? Bude nadále platit volný obchod? Bude Británie fungovat jako Norsko nebo Švýcarsko? Jaké možnosti země vlastně má? Referendum bylo právně nezávazné, Parlament může jeho výsledek absolutně ignorovat. Stane se tohle? Prvotní informace spíše naznačují, že žádný plán z počátku ani neexistoval.

Evropský parlament vyzval Británii, aby opustila EU co nejdřív. To bude problém, protože náhle stoupenci Brexitu se k ničemu nehlásí, země nikam nespěchá a vůbec není jisté, zda vyvolá článek 50 Lisabonské smlouvy a zahájí dvouletý proces vyjednávání politických a ekonomických vztahů se zbytkem členských států Unie. Brexit ale napřed musí projít Britským parlamentem, ten nezávazné referendum může ignorovat. Na webových stránkách Parlamentu se také objevila petice pro opakování referenda, ta bude muset být projednána, protože přesáhla tři miliony podpisů, ačkoliv některé se vyšetřují kvůli podvodům.

Boris Johnson a předseda UKIP Nigel Farage, kteří tvrdě Brexit prosazovali, se už oba ukázali jako lháři, když 48 hodin po vyhlášení výsledků Farage odpověděl jasné NE na otázku, zda dá země 350 milionů liber týdne, které dává Evropské unii, do zdravotnického systému NHS, přitom Johnson i Farage na tomto slibu postavili svou kampaň. „To byla jedna z chyb, kterou kampaň udělala,“ řekl v televizi.

Johnson také konečně prolomil mlčení o tom, jak by zemi vedl jako premiér. Jeho plán se moc neliší od plnohodnotného členství v EU. „Nemohu dostatečně vyjádřit, jak moc je Británie součástí Evropy,“ napsal pro Daily Telegraph. „Jedinou změnou – a ta nepřijde tak rychle – je to, že se Británie sama osvobodí od neovyklého a neprůhledného systému legislativy. Občané EU žijící v této zemi budou mít plnou ochranu svých práv a to samé platí pro britské občany žijící v zahraničí. Britové budou moc jít a pracovat v EU; žít; cestovat; studovat; kupovat domy a usadit se.“ Johnson je dále pro volný obchod s EU a „na bodech založený imigrační systém.“

V jistých aspektech nám to může připomínat obrovskou zradu řeckého lidu v roce 2015, kdy tehdejší vláda levicového hnutí Syriza zmátla lid a uspořádala referendum o schválení požadavků Mezinárodního měnového fondu, aby získala lepší vyjednávací pozici pro vyjednávání o finanční pomoci. Referendum skončilo v neprospěch MMF, ale premiér Alexis Tsipras později stejně přistoupil na kompromisní požadavky, zavedl v zemi další úspory a podal rezignaci. Syriza pak byla opět zvolena v předčasných volbách.

V tu dobu byly v Evropě na vrcholu popularity tzv. anti-austerity strany, neboli strany proti úsporám, které si získávaly sympatie v zemích, kde přetrvávaly finanční krize. V roce 2015 už popularitu těmto stranám vzala středopravice nebo krajní pravice, která se přetvařuje jako alternativa současnému politickému uspořádání. Jejich vzestup zapříčinila migrační krize v Evropě, ta v podstatě rozdělila Evropskou unii. I když „reformy“ EU Davida Camerona a plány pro referendum byly připravovány léta dopředu, to je dá se říct důvod, který ovlivnil Brexit.

Zdali vůbec nějaký Brexit nastane, to se teprve uvidí. Všechny karty drží momentálně rozdělená britská vláda, kterou patrně čeká dlouhá politická krize. Británii navíc hrozí další referendum o skotské nezávislosti a velké ekonomické problémy, jak naznačuje Goldman Sachs.

Foto: The Canary

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články