Panama Papers smrdí kilometry daleko

Čtenáři tohoto webu moc dobře vědí o limitovaných a kontrolovaných únicích organizace WikiLeaks Juliana Assange a později i whistleblowera Edwarda Snowdena. V tomto duchu se nese i skandál „Panama Papers,“ který údajně odhaluje podivné aktivity panamské právní společnosti Mossack Fonseca a ukrývání miliard dolarů na panamských účtech. Jak se ukazuje, jeden ze zakladatelů této společnosti má vazby na nacistické Německo, CIA, Studenou válku a pašování drog a další na vazalský režim USA v Panamě. Mezinárodní konsorcium investigativní žurnalistiky (ICIJ), které skandál prvně vyneslo, navíc vypadá jako pračka peněz.

Mossack Fonseca založila svůj byznys na ukrývání peněz klientů na účtech v daňových rájích. Podle dostupných informací tato společnost byla oslovována přes elektronickou komunikaci a fungovala velice rafinovaným, byť naprosto zákonným, způsobem. Společnost založila firmy, do kterých dosadila management. Tyto firmy pak přijímaly od „zákazníků“ Mossack Fonseca, v tomto případě bohatých lidí z celého světa, peníze za fiktivní služby, anebo tyto schránkové firmy ukrývaly opravdového vlastníka, který si do nich převáděl finanční obnosy.

Tyto firmy mohly fungovat jako pračka, úkryt, anebo jako prostředek pro snížení platby daní. Informace zatím u většiny případů nenaznačují žádnou protiprávní aktivitu, protože ve většině zemí světa nejsou tyto aktivity nezákonné. Některé země nutí majitele těchto účtů hlásit jejich existenci, takže pokud splnili zákonné požadavky, nemusejí ničeho obávat. Problém je tedy spíše morální a politický, protože se údajně jedná o hlavy států, státních institucí a lidí v okolí státníků a ultra bohaté elity se zatím bohužel netýká. Je také velice pravděpodobné, že takových firem, jako je Mossack Fonseca, bude na celém světě spousty.

Styl „vyšetřování“ naznačuje limitovaný únik

Emaily a další data unikly, podle slov novinářů, emailem od anonymního zdroje, který se „nikdy nepodepsal“ a „chtěl ukončit tyto zločiny,“ do redakce německých novin Süddeutsche Zeitung (SZ). SZ je pak poslala Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ). Novináři z celého světa terabajty dat analyzovaly celý rok a teď jsou údajně připraveni psát články. Zajímavé ale je, jakým způsobem vazby hledají, jak bylo uvedeno v tomto videu:

„Pokud hledáme specifické lidi, jako např. celebrity, politiky, korporátní představitele atd., tak je potřeba najít jejich jména. Pokud hledáme Vladimíra Putina, hledáme jeho jméno. Pokud nic nenajdeme, nic to neznamená. Jako druhý krok se podíváme na lidi v jeho užším kruhu. Mluvíme s nevládními organizacemi, s experty, vyšetřovateli. A pak pořád hledáme – který prostředník těchto osob je dobře znám? Kdo je dobře známý prostředník Putina, nebo Asada, anebo byl Kaddáfího? A tak se díváme za tyto lídry. V této fázi máme často výsledky. Někdy musíte zajít dál a podívat se na členy jejich rodiny. Často nenajdete nikoho známého nebo člověka na sankčním seznamu. Tito lidé v datech být nemusejí, ale jejich manželky, synové, synovci atd. ano. A tak postupně někdy odhalíte síť jedné osoby. Hledáme témata a lidi, o které se zajímáme, mohou být tématem samotným…“

Pokud to chcete říct laicky, „vyšetřování“ se v podstatě zaměřuje na jisté osoby a jejich kruh. Pokud jedna osoba z toho kruhu bude nalezena v dokumentech, podle jejich logiky to znamená, že je součástí sítě osoby ve středu zájmu. Zahrnuje to tedy slova „možná,“ „pravděpodobně,“ „nejspíš“ a „asi.“ V žádném případě takovým spojováním nemohou dokázat, že ta daná osoba s pomocí prostředníků ukrývá miliardy v Panamě. Víceméně jde tedy o zkreslená a místy i překroucená fakta.

Putinův „případ“ je také velice zajímavý, protože podle novinářů se točí kolem cellisty. „Putinův je v podstatě o muzikantovi. Je velcie dobře známý cellista, který pořád hraje a Putinovi a jeho přátelům hraje soukromé koncerty. Jednou byl tázán kvůli biografii. Řekl, že on a Putin jsou dobří přátelé. Není byznysmen. Je to normální, neproblémový muzikant, není zapojen v podnikání a zvláště v podnikání, kterého se neúčastní Putin, a náhle je spojený s transakcemi v hodnotě stovek milionů. A musíme si položit otázku: Kde vzal muzikant tolik peněz? Má to něco společného s Putinem? A jsou zde možné vazby na další přátele Putina? Tady sledujeme smlouvy…“

Na těchto „únicích“ je také zajímavé, že terabajty dat jsou v rukách novinářů po celém světě a jejich tvrzení nejsou doložena. Tudíž lidé, kteří rozhodují o veřejném mínění, mohou pečlivě vybírat, jaké příběhy veřejnosti předloží se slovy „pravděpodobně,“ „možná“ a „asi.“ Tato data mohou být také využita k vydírání. První série úniků neobsahovala žádné americké politiky, byznysmeny ani vlivné elity. První příběhy se motaly kolem Islandu, Brazílie, Indie, Číny, Ruska, králů Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a otce britského premiéra Davida Camerona. To nám říká, že tyto příběhy se týkají aliance BRICS, poskoků USA a čím dál více nepopulárnějšího britského premiéra. První zprávy o únicích se ihned týkaly ruského prezidenta Vladimíra Putina.

Tato fakta nám naznačují, že jde o limitovaný únik s předem vybranými tématy. To ale není vše.

ICIJ se zdá být samo pračkou peněz

Dalším znepokojivým faktem je financování Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ). Podle jejich webových stránek peníze pro tuto organizaci přicházejí z neziskovek a nadací, které slouží jako prostředníci pro špinavé peníze. Mezi „nedávné“ podporovatele ICIJ se řadí Adessium Foundation, Open Society Foundations, The Sigrid Rausing Trust, the Fritt Ord Foundation, the Pulitzer Center on Crisis Reporting, The Ford Foundation, The David and Lucile Packard Foundation, Pew Charitable Trusts a Waterloo Foundation.

Z předešlých zkušeností víme, že neziskovky jsou financovány přes prostředníky. Vládní agentury nebo jiné vlivné organizace pošlou peníze jedné neziskovce, která je pak přerozdělí dalším. Pokud si prověříme financování jakékoliv z těchto neziskovek, nalezneme pochybnou americkou vládní USAID a nadace Open Society George Sorose. Krom nich také Zemurrayovu nadaci, jejíž zakladatel Sam Zemmuray se jako vlastník United Fruit Company účastnil pučů CIA v Guatemale, Hondurasu a Nikaragui. ICIJ je tedy placena velice pochybnými subjekty a je sama se jeví jako pračka peněz.

Nacisté, Studená válka, Zátoka sviní, drogový kartel a CIA

Právní firmu Mossack Fonseca založili Ramon Fonseca a Jürgen Mossack. Mossackův otec stejného křestního jména byl během druhé světové války důstojníkem Waffen-SS a v Panamě dostal nabídku špehovat komunisty na Kubě pro CIA. Podle ICIJ to tvrdí dokumenty Americké armády rozvědky. Otázkou zůstává, zda se Mossackův otec nestal součástí operace Paperclip, v rámci které USA přepravily tisíce nacistů za moře.

„Mossack byl pravděpodobně členem Gehlenovy organizace, vedené generálem Reihardem Gehlenem, který byl šéfem armádní rozvědky pro nacistickou vládu. Po válce záhadně skončil v Panamě a pravděpodobně jste už slyšeli o důstojnících SS, kteří utekli do Latinské Ameriky. On je jedním z nich, protože po válce byla Gehlenova organizace podporována CIA, konkrétně Allanem Dullesem, ředitelem CIA. A tak se dostali do Latinské Ameriky. Jürgen Mossack se opět objevil během invaze do Zátoky sviní. Ta byla zorganizována CIA proti nové revoluční vládě Fidela Castra. Tisíce pravicových milicí z Latinské Ameriky byly v letadlech a lodích poskytnutých CIA přepraveny na Kubu. Mossack byl součástí této operace, protože spousta těch lidí pocházela z Latinské Ameriky a on sám přiznal, že stále pracuje pro CIA,“ řekl v tomto videu investigativní novinář Yoichi Shimatsu.

Jürgen Mossack, zakladatel právnické společnosti, vedl také papírově společnost nejmocnějšího mexického drogového bosse Rafaela Cara Quintera. Je velice dobře známo, že Quinterův kartel Guadalaraja spolupracoval se CIA a s americkou protidrogovou agenturou DEA. Některé informace navíc naznačují, že kartel byl chráněn přímo Bílým domem. Mossack se údajně (podle analýzy emailů) této vazby zřekl, protože se bál o život.

Analýza emailů ICIJ také ukázala, že Mossack Fonseca spolupracovala s minimálně 33 společnostmi a lidmi a na blackilistu americké vlády kvůli obviněním z terorismu, pašování drog a napomáhání režimům jako jsou Írán a KLDR. Tohle a fakt, že Mossack Fonseca byla založena na Panamě zrovna v turbulentní době pod vládou Manuela Noriegy, který byl obviněn z praní špinavých peněz a pašování drog (později se ukázalo, že panamský diktátor spolupracoval se CIA), naznačuje, že zde může být i něco víc.

Další zakladatel firmy, Ramon Fonseca, se označoval za „velice důležitého poradce“ současného panamského prezidenta Juana Carlose Varely. Fonseca z této pozice odstoupil kvůli obrovskému korupčnímu skandálu v Brazílii sahajícímu až k prezidentce země. Sám ale tvrdí, že Mossack a Fonseca nemá s praním špinavých peněz nic společného.

Třešničkou na dortu už je jen to, že Juan Carlos Varela je vazalem USA. Jeho vláda dělá vše jedině se souhlasem Bílého domu. Investigativní novinář Pepe Escobar o panamském režimu napsal: „Absolutně nic vážného se v Panamě nestane bez souhlasu vlády USA. Nebo, jak mi jeden mezinárodní daňový právník řekl, „musíte být idiot, když ukládáte peníze do Panamy. Nespláchnete tam záchod, aniž by o to Američané nevěděli.““

Závěr

Panama byla vždy hřištěm CIA, praní špinavých peněz a obchodu s narkotiky. Historie této země je absolutně nepopíratelná. Už z tohoto důvodu bychom měli dávat pozor, co 11,5 milionu dokumentů společnosti Mossack Fonseca v konečném výsledku vyplyne. Tyto dokumenty jsou v rukou pochybné instituce a stovek novinářů, kteří určí, jaké příběhy nám budou předloženy. Tyto informace mohou sloužit k „zavraždění osobnosti,“ vydírání, likvidaci politických oponentů a také k zákulisním bojům mezi různými stranami.

Musíme si tedy dávat pozor a vše brát s rezervou.

 

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články