Budování totalitarismu v Evropě: Poslední převrat Victorie Nulandové

Od dubna 2016 se američtí neokonzervativci snaží změnit status Kypru. Znamená to pro ně jednak sjednotit ostrov, připravit jej o jeho armádu, ale také rozmístit tureckou armádu pod pláštíkem NATO. Nepostradatelná Victorie Nulandová, která se měla stát ministryní zahraničí, kdyby byla Hillary Clintonová zvolena prezidentkou, intrikuje. V plánu je podle všeho připoutat Turecko k alianci NATO a zabránit tak jeho sblížení s Ruskem.

Victorie Nulandová, americká náměstkyně ministra zahraničí, nestrávila tento rok mnoho času a energie vánočními a novoročními oslavami. Předtím, než odejde z ministerstva zahraničí, má ještě jeden velmi naléhavý problém k vyřešení, a tím je „kyperský konflikt“. Způsob, jakým chce vyřešit tento konflikt, spočívá v přeměně druhého člena EU (prvním je Řecko) na protektorát. Vzhledem k tomu, že navrhované řešení pro Kypr je velmi nestabilní, silám mimo EU bude rovněž poskytnuta bomba uvnitř, a tou je možnost vyprovokovat konflikt bosenského typu uvnitř, nikoli vně hranic EU.

Zároveň také Nulandová chce, aby bylo Turecko okamžitě přijato do EU, s tím, že je vhodný okamžik ke „kyperskému urovnání“. Na základě ustanovení „kyperského urovnání“, které je nyní projednáváno, by po 12. lednu Turecko obdrželo mnoho práv a pravomocí (a žádnou povinnost) coby členského státu. To také bude v Ženevě legalizovat jeho vojenskou přítomnost a jeho právo vojensky zasáhnout v rámci Evropské unie.

Takový výsledek ženevské konference bude mít obrovské strategické důsledky pro Evropu a Blízký východ, kdy bude přeměněna celá oblast „východního středomoří“, životně důležité námořní trasy, na jakési „Mare Nostrum“ (tzn. „Naše moře“, starý latinský název pro Středozemní moře, pozn. překl.) „námořních sil“, vyjma jakýchkoliv „zahraničních“ strategických vlivů (německých, ruských nebo čínských), a budou tak položeny ještě další základy pro obklíčení Ruska z jihu pomocí jakéhosi „bezpečnostního pásu“, kdy mu bude zabráněn přístup do „teplých moří“- což je sen, který měli po staletí britští imperiální plánovači. To bude znamenat hlubší změnu ve středozemní strategické krajině od doby, kdy poprvé vyvstala tzv. „východní otázka“, nebo přinejmenším od doby, kdy před dvěma sty lety vypukla řecká národní revoluce.

Annanův plán - Vytvoření „frankensteinovského státu“ na Kypru

Typ urovnání, které chce paní Nulandová vnutit Kypru, je nová verze Annanova plánu, který odmítla drtivá většina Kypřanů během referenda v roce 2004, a to navzdory obrovskému tlaku, který byl na ně vyvíjen, a hrůzostrašné kampani, která byla proti nim vedena, a jež je varovala před „Dnem zkázy“, který přijde v důsledku toho, když nebudou volit. Annanův plán porušuje všechna základní ustanovení evropského, mezinárodního a ústavního práva, včetně Charty OSN. S ohledem na tato ustanovení plán představuje nejkomplexnější snahu, která byla podniknuta po porážce nacismu v roce 1945, za účelem zavedení totalitního systému v západní zemi.

Annanův plán je o zavedení jistého druhu „frankensteinovského státu“ na Kypru, kde, mimo jiné, bude formálně zrušeno rozhodování většiny (demokracie), kde bude trvalé veto obou kyperských komunit na každé úrovni rozhodování a ve všech odvětvích moci (výkonné, zákonodárné a soudní), a ve velmi pravděpodobném případě, kdy bude tento systém přiveden do slepé uličky, budou o všem rozhodovat zahraniční soudci. Ve skutečnosti budou tento nový „stát“ řídit zahraniční soudci, soustřeďující na sebe veškerou moc, a to ještě tři století po Montesquiem (francouzský spisovatel, historik a filozof Charles Louis Montesquieu, pozn. překl.).

Řešení se postará o to, že vnutí novému „státu“ status úplného odzbrojení, který znemožní státu jeho právo na sebeobranu a neumožní žádné prostředky k vycvičení (armády). A to v rámci permanentních podmínek, nikoli jako dočasné opatření, jako tomu bylo v Německu a Japonsku po 2. světové válce. V orwellovské řeči se to nazývá „demilitarizace Kypru“. Ve skutečnosti tam bude docházet k mnoha dopravním problémům, a to kvůli vojenským vozidlům z Británie, Turecka a dalších zemí aliance NATO, a kvůli policejním autům z různých „křesťanských a muslimských zemí“, které tam budou přítomny. Velká Británie a Turecko budou mít zákonné právo vojensky zasáhnout na území Evropské unie.

 „Do hajzlu“ s referendy

Paní Nulandová nechce čekat na žádná referenda. Ví, že jen stěží může vyhrát druhé referendum na Kypru (nebo v současné době v kterékoli jiné evropské zemi) za takových podmínek. Nezbývá jí žádný čas, neboť musí 20. ledna opustit ministerstvo zahraničí, a chtěla by ukončit svou kariéru nějak triumfálně, aby se jí podařilo udělat to, co před ní nezvládli MacMillan, Johnson, Kissinger, Bush a Annan. Existuje také více podstatných důvodů, proč chce nyní řešit (nebo vytvořit?) tento problém. Jak řecká, tak evropská krize, mohou příští rok vstoupit do nové a mnohem dramatičtější fáze. Pokud jde o Střední východ, přiléhající ke Kypru, tak ten nyní čeká buď na „Velkou věc“ nebo na „Velkou válku“.

Jediný způsob, jak udělat to, co ona chce, a obejít podmínky pro referendum, je nechat prezidenta Kypru pana Anastasiadese a vůdce kyperských Turků pana Akinciho, aby to všechno podepsali nebo udělali vše, co budou moci. Potom pan Tsipras, pan Erdogan a paní Mayová to všechno schválí, a oni rovněž udělají další krok - zlegalizují tureckou vojenskou přítomnost uvnitř Evropské unie na nějaké neurčité období. Pan Juncker si plánuje, že bude také u toho, aby vše pochválil jménem Evropské unie. Ministerstvo zahraničí již varovalo Kongres USA, aby byl připraven přijmout návrhy zákonů o Kypru, a tak si komise změnila program na 12. ledna. V ten den CNN oznámí celému světu, že kyperský konflikt byl již vyřešen. Když si lidé uvědomí, co se stalo, a začnou si rvát vlasy, nebude tam žádný Obama ani Nulandová, aby odpověděli na jejich dotazy. (A možná, že se to bude týkat mnohem více lidí, než si umíme představit.)

Pan Anastasiades již vše odsouhlasil a pan Tsipras je vystaven tlaku, aby také se vším souhlasil. Pan Juncker, paní Mayová a pan Erdogan to již odsouhlasili. V době psaní tohoto článku stále ještě zůstávají nějaké závažné neshody ohledně organizace konference, které se musí urovnat. 

Pravděpodobně se budete ptát - a co referendum? Dobrá, oni slíbí, že vyhlásí dvě referenda, jedno pro Řeky a druhé pro turecké Kypřany. Možná, že proběhnou, ale pouze pokud si budou jisti výsledkem. V každém případě jde o to, že i když se tato referenda uskuteční, nebudou mít velký význam, protože nebude možné, aby se obyvatelé vrátili ke statusu quo ante (tj. k původnímu stavu, pozn. překl.). Kyperská republika, jak víme, bude mrtvá, a turecká vojenská přítomnost na ostrově bude legální. Pokud jde o voliče, budou stát před volbou vše přijmout, po tom všem, kdy už bude příliš pozdě na změny, nebo riskovat chaotickou situaci, pokud to odmítnou post factum (tj. po činu, když se to stalo, pozn. překl.)

Je něco z toho legální?

Je tohle všechno legální? Ne, nic z toho není legální. (Podívejte se níže na stanovisko čestného předsedy Mezinárodní asociace ústavního práva, profesora Kasimatise). Oproti tomu oni představují státní převrat v úzkém slova smyslu, a to ve dvou směrech. Jde o nejzávažnější možné porušení ústavního pořádku Kyperské republiky a také smluv Evropské unie, neboť Kypr je členem této Unie.

Žádná mezinárodní konference a dokonce ani sám prezident Kypru (nebo v této záležitosti řecký premiér) nemá žádné právo na podepsání smlouvy, která by porušovala suverenitu kyperského státu (jako například legalizace turecké vojenské přítomnosti na ostrově, kdy mnohé rezoluce OSN naopak požadují okamžité stažení tureckých sil, které v roce 1974 napadly ostrov). Ba co víc, nikdo, včetně prezidenta Kypru, nemá právo změnit ústavní strukturu svého stavu, natož ho zcela zničit! Pokud to udělají, byl by to státní převrat v přesném právním slova smyslu, a to je závažné porušení ústavního pořádku Kyperské republiky a, jelikož je tato republika rovněž řádným členem Evropské Unie, tak také platných smluv EU. Takové věci by byly pravděpodobně legální jen tehdy, pokud bychom žili ještě v absolutní monarchii, kde vládl středověký režim, ale ne v roce 2016 v Evropě.

Celá Ženevská konference hodně připomíná to, co se stalo ve francouzském městě Vichy 10. července 1940, kdy drtivá většina parlamentu schválila změnu ústavy, díky které získala vláda v čele s Pétainem absolutní moc. Dokonce i navzdory tomu, že samo Národní shromáždění přijalo toto rozhodnutí, všechno, co Pétain udělal, bylo považováno za státní převrat, a přestože byl hrdinou první světové války, byl po osvobození Francie odsouzen k trestu smrti. Charles De Gaulle se stal tím, čím se stal v historie Francie a světa, protože odmítl uznat tento údajně legální převrat, provedený francouzskými poslanci a Pétainem, a bojoval proti tomu.

Na Kypru, na rozdíl od Pétaina, pan Anastasiades nejenže nedostal svolení parlamentu pro to, co dělá, ale dokonce odmítl požadavek opozice na naléhavou debatu.

Záměr Ženevy: Zničit Kypr coby suverénní, demokratický a nezávislý stát

Mimochodem všechny kyperské a řecké vlády od roku 1974 až do doby před několika týdny odmítaly turecký návrh na svolání takovéto konference, neboť tvrdily, že jediná věc, o které by s Tureckem mohly diskutovat o Kypru, by byla stažení tureckých vojsk, která napadla ostrov a zůstala tam i přes rezoluci OSN, která je vyzývala k okamžitému stažení.

Bylo tomu tak až do 1. prosince. V ten den oznámil pan Anastasiades svým občanům, že přijme tento návrh, aniž by jim vysvětlil proč, co bude účelem a agendou této podivné konference. Předtím, než oznámil své rozhodnutí, se neporadil ani s politickými stranami na ostrově, ani s řeckou vládou. Absolutní zmatek panoval na ostrově až do 27. prosince, kdy pan Akinci, vůdce tureckých Kypřanů, hovořící s turecko-kyperskými médii, pravděpodobně proto, aby varoval Anastasiadese, aby se neodchyloval od toho, co už bylo v tajnosti dohodnuto, trochu vysvětlil, co se bude dít v Ženevě.

Podle toho, co řekl, Kyperská republika nebude na Ženevské konferenci přítomna. Všechny dokumenty podepíše „nový kyperský svaz, který bude sestaven“. Tímto způsobem prozradil skutečný účel operace, což není nic jiného, než zrušení stávajícího státu na Kypru (opakujeme, že člena OSN a EU) a vytvoření nového státu, aniž by se zeptali na stanovisko občanů, aniž by svolali ústavní shromáždění a bez jakéhokoliv oprávnění to udělat. V tomto případě nelze dokonce ani mluvit o operaci změny režimu. Musíme hovořit o „změně země“.

Řecko-kyperský politik, který je přítelem pana Akinciho, mu odpověděl a objasnil mu, že se raději vyhýbá situacím, kde by měl mluvit na veřejnosti.

Samotní občané republiky jsou nyní ve stavu naprostého šoku, protože nemohou uvěřit, že budou od 12. ledna žít v jiném státě, o němž nic nevědí! Kypr má tradici invazí a převratů, ale pro občany je stále obtížné uchopit novou a neuvěřitelnou skutečnost, že jejich vlastní prezident má v úmyslu podepsat smrt svého vlastního státu! Je velmi obtížné, psychicky i rozumově, přestat věřit, že pan Anastasiades není jejich vůdce (i když ho někteří mohou považovat za špatného, chybujícího, zkorumpovaného nebo nekompetentního), ale jejich vrah!

V případě, že se kyperská věc podaří, bude to samo o sobě představovat kolosální pokrok nových politických technologií. Trik je jednoduchý a geniální. Aby znásilnění bylo uznáno jako znásilnění, oběť musí klást odpor a obžalovat násilníka. Ale tady je násilník a osoba, pověřená nahlášením znásilnění, tou stejnou osobou - prezident republiky.

Řecký faktor

Nejmocnější zbraň, kterou kdy vůbec Amerika na Kypru měla, je sám Anastasiades. Ale paní Nulandová má ještě další, velmi mocnou zbraň, a tou je situace v Řecku, zmatek a závislost řeckých politických sil. Spolupráce Řecka v této operaci je z politických důvodů považována za nezbytně nutnou.

Pan Tsipras je nyní v Aténách pod obrovským tlakem Ameriky, aby dal svůj souhlas, je ve velmi obtížném postavení. Pro levicovou stranu SYRIZA je také příznačný obrovský zmatek ohledně kyperského konfliktu. Řecká ekonomika a společnost jsou velmi blízko „spirály smrti“, a zdá se, že premiér je zcela vydán na milost věřitelům, včetně MMF. Německá vláda téměř vyhlásila Řecku válku, když se řecká vláda v předvečer vánoc rozhodla, že dá drobnou finanční částku velmi chudým řeckým důchodcům, kteří se ocitli ve skutečném nebezpečí života, a respektovala přitom poslušnost vůči programu, který byl Řecku uložen (proti vůli obyvatel). Ministr financí musel poslat ponižující dopis, v němž slíbil více penzijních škrtů v příštím roce, aby dosáhl příměří se Scheublem (německý ministr financi, pozn. překl.). Jako by tohle všechno nestačilo, pan Erdogan hrozí tím, že Řecko zaplaví nová vlna uprchlíků.

Od Pétaina k Jelcinovi - Co je to státní převrat?

Vraťme se nyní k termínu státní převrat, který jsme již použili. Možná si to čtenáři spojují s tanky a kulomety. Pokud jde o použití zbraní, musí být trochu trpěliví. S největší pravděpodobností uslyší jejich zvuk (tak, jak to slyšeli z Kyjeva), ale nejprve musí počkat na to, až operace Ženeva uspěje, a zda bude vůbec úspěšná. Ale státní převrat nemá nic společného s použitím těchto prostředků. Má co do činění s porušením ústavního (a v našem případě i evropského) pořádku daného státu.

Možná, že se čtenáři také budou ptát, zda hlava daného státu může sám provést nebo se podílet na převratu proti svému vlastnímu státu. Nejen, že může, ale převrat je tisíckrát účinnější, pokud se tak rozhodne, protože jediné, co musí udělat, je použít a zneužít pravomoc, kterou má legálně a může ji využít. Například král Konstantin, hlava řeckého státu, se podílel na státním převratu (podporovaném Amerikou) proti ústavnímu řádu svého vlastního státu v roce 1967 tím, že zlegalizoval vládu plukovníků.

To samé provedl v Rusku v roce 1991 Boris Jelcin, který stál v čele ruského státu, když rozpustil SSSR, a když v říjnu 1993 bombardoval svůj vlastní parlament, pokud budeme zkoumat tyto události z pohledu sovětského a ruského ústavního pořádku. Ale nikdo na Západě si samozřejmě nevšiml tohoto právního aspektu, protože na Západě byli velmi spokojení s tím, co Jelcin dělá. Odvoláváme se na tento příklad, protože se velmi podobá tomu, co se právě teď snaží udělat na Kypru.

Profesor Kasimatis hovoří o právním aspektu konference v Ženevě

Zeptali jsme se profesora Yiorgose Kasimatise, špičkového řeckého specialisty na ústavní právo a čestného předsedy Mezinárodní asociace ústavního práva, na to, co je a co není pro tuto Ženevskou konferenci legální. Toto je jeho názor:

„Kyperská republika je mezinárodně uznávaná jako plně suverénní stát, neboť byla přijata za člena Organizace spojených národů a Evropské unie. Nikdo, včetně prezidenta Kypru, řeckého premiéra nebo jakékoliv mezinárodní konference, nemá právo přijímat jakákoliv rozhodnutí, která by porušovala, ať již přímo či nepřímo, suverenitu Kyperské republiky nebo měnila její ústavní strukturu. Pokud to udělají, bude to velmi vážné porušení jak kyperské ústavy, tak smluv Evropské unie. Pouze ústavní shromáždění nebo samotní občané (prostřednictvím referenda) mají právo přijmout taková opatření. Na mezinárodní konferenci může být jediným podnětem k diskuzi to, jak aplikovat rezoluce OSN, v nichž se požaduje okamžité stažení tureckých okupačních sil a plné obnovení suverenity republiky. Není legální propojovat tyto mezinárodní závazky, ať už přímo či nepřímo, s jakýmikoliv ústavními změnami v zemi. Právě naopak, všechny třetí strany mají povinnost zdržet se jakýchkoli kroků nebo prohlášení, tím spíše podepisování jakýchkoliv dokumentů, představujících přímé nebo nepřímé porušení práv kyperských občanů rozhodovat o své vlastní svobodné vůli o základech jejich státní struktury a o mezinárodním postavení republiky. Všechny strany by měly učinit vše, co je v jejich silách, aby byly Kypřanům zajištěny podmínky pro svobodné vyjádření jejich vůle, a to bez jakýchkoliv hrozeb, vydírání, vyvíjení nátlaku, postavení před hotovou věc, atd.“

Článek vyšel 7. ledna 2017 na webu Voltairenet.org, jeho autorem je Dimitri Konstantakopoulos. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články