Přiznání zločince Johna Kerryho

Válka proti Sýrii je první válkou, která byla vedena v digitální éře, a to po více než šest let. Velké množství dokumentů, které mělo po mnoho let zůstat v utajení, již bylo zveřejněno. Ačkoli byly dokumenty publikovány v různých zemích, aby o nich světová veřejnost nevěděla, můžeme si na jejich základě udělat obrázek o událostech, kterých se to týká. Zveřejnění nahrávky s komentáři, které si v soukromí nahrál John Kerry vloni v září, odhaluje politiku Ministerstva zahraničí a nabádá všechny pozorovatele - včetně nás - přehodnotit své předchozí analýzy.

Vysílání kompletní nahrávky na The Last Refuge ze setkání ministra zahraničí Johna Kerryho a členů Národní koalice (22. září 2016, během holandském předsednictví OSN) vyvolává otázky o tom, co jsme si mysleli, že víme o americkém postoji vůči Sýrii.

Především jsme věřili, že v době, kdy Washington spustil operaci známou jako „Arabské jaro“ za účelem svržení sekulárních arabských režimů ve prospěch Muslimského bratrstva, bylo na jeho spojencích, aby sami vedli druhou válku proti Sýrii, a to od července 2012. Jelikož tyto státy sledovaly své vlastní cíle – nová kolonizace jako cíl pro Francii a Velkou Británii, rozkradení zásob zemního plynu pro Katar, expanze wahhábismu a pomsta za libanonskou občanskou válku pro Saúdskou Arábii, připojení severní části země k Turecku podle kyperského modelu, atd. – původní záměr se vytratil. Nicméně John Kerry na této nahrávce uvádí, že Washington nikdy nepřestal usilovat o zničení Syrské arabské republiky, což naznačuje, že v každé fázi dohlížel na činnost svých spojenců. Z toho vyplývá, že během posledních čtyř let Spojenecké pozemní velitelství NATO LandCom (velitelství pozemních vojsk, se základnou v tureckém Izmiru) dávalo příkazy džihádistům, vyzbrojovalo je a řídilo.

Za druhé  - John Kerry potvrzuje, že Washington nemohl zajít dále vzhledem k mezinárodnímu právu a postavení Ruska. Nalijme si zde čistého vína - Spojené státy nikdy nepřestaly překračovat svá práva. Zničily větší část infrastruktury ropy a zemního plynu v Sýrii pod záminkou boje proti džihádistům (což je na základě mezinárodního práva povoleno), aniž by je však pozval prezident el-Assad (a tím porušily mezinárodní zákon). Avšak neodvážily se v Sýrii rozmístit své vojáky a utkat se v otevřeném boji, jako tomu bylo v Koreji, Vietnamu a Iráku. Pro tento úkol si vybraly své spojence, které umístily do přední linie – řídily je z pozadí - a nerozvážně podporovaly žoldácké síly, stejně jako to udělaly v Nikaragui, přičemž riskovaly postih od Mezinárodního soudního dvora (vnitřní tribunál OSN.) Washington se nechce zapojit do války proti Rusku, které, ačkoli nekladlo odpor proti zničení Jugoslávie a Libye, se vzepřelo a vytýčilo novou linii, která nesmí být překročena. Moskva má schopnost bránit zákon silou, pokud by se Washington zapojil do nové, dobyvačné války.

Za třetí - John Kerry zde potvrzuje, že Washington doufal ve vítězství Daeše nad Syrskou republikou. Až dosud - na základě zprávy generála Michaela Flynna ze dne 12. srpna 2012 a článku Robina Wrighta v New York Times ze dne 28. září 2013 - jsme tomu rozuměli tak, že Pentagon má za cíl vytvořit „Sunnistán“ který by se měl rozprostírat mezi Sýrií a Irákem, aby protnul „Hedvábnou stezku“. Nicméně připouští, že plán zašel ještě mnohem dále. Daeš měl dobýt Damašek, a potom ho měl Tel-Aviv zatlačit zpět (jinými slovy, Daeš měl být zatlačen do „Sunnistánu“, který mu byl vyčleněn). Sýrie pak měla být rozdělena mezi Izrael na jihu, Daeš na východě a Turecko na severu.

Tento bod nám pomáhá pochopit, proč jsme měli z Washingtonu dojem, že již nemá věci pod kontrolou a dává svým spojencům „volnou ruku“ - vskutku, Francie a Spojené království byly vtaženy do války a Washington je uvedl v přesvědčení, že budou moci znovu osídlit oblast Levanty, zatímco ve skutečnosti naplánoval rozdělení Sýrie bez nich.

Za čtvrté - doznáním, že Washington „podporoval“ Daeš, John Kerry připouští, že je vyzbrojovali, což zcela ničí rétoriku „války proti teroru“.

- Od 22. února 2006, kdy došlo k útoku na mešitu al-Askari v Samaře, jsme věděli, že Daeš (původně známý jako „Islámský emirát Iráku“) byl vytvořen ředitelem americké zpravodajské služby Johnem Negropontem a plukovníkem Jamesem Steelem - na základě modelu, který použili v Hondurasu - s cílem skoncovat s iráckým odporem a rozpoutat občanskou válku.

- Od momentu, kdy deník PKK (tj. Strana kurdských pracujících, pozn. překl.) Özgür Gündem zveřejnil přesné detaily schůzky v Ammánu (1. června 2014), jsme věděli, že Američané zorganizovali společný útok Daeše na Mosul a Kurdské regionální vlády na Kirkuk.

- Nyní s jistotou víme, že Washington nikdy nepřestal podporovat Daeš.

Za páté - interpretovali jsme konflikt mezi klany Allen/Clinton/Feltman/Petraeus na jedné straně a administrativou Obamy/Kerryho na straně druhé jako spor mezi tím, zda podporovat Daeš či nikoli. Tato interpretace byla mylná. Žádná ze stran vůbec nepochybovala o organizování a podpoře těch nejfanatičtějších džihádistů. Jejich nesouhlas se týkal pouze toho, zda se uchýlit k otevřené válce - a riskovat tak potenciální konflikt s Ruskem - nebo volit tajnou akci. Pouze Flynn - současný bezpečnostní poradce Donalda Trumpa - je odpůrcem džihádismu.

Pokud by za několik let mělo dojít ke zhroucení Spojených států, jako se to stalo SSSR, tato nahrávka Johna Kerryho by mohla být použita proti němu i proti Baracku Obamovi před Mezinárodním soudem - avšak nikoli před Mezinárodním trestním soudem, který je dnes zdiskreditovaný. Poté, co by Kerry rozpoznal výňatky z vlastního rozhovoru, které byly publikovány v New York Times, nemohl by již nadále zpochybňovat autenticitu celého spisu. Podpora, kterou Kerry nabízí Daeši, porušuje několik rezolucí OSN a představuje důkaz o jeho a Obamovy odpovědnosti za zločiny proti lidskosti, spáchané touto teroristickou organizací.

Článěk vyšel 17. ledna 2017 na webu Voltaire. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.

Komentáře

U tohoto článku nejsou žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů se prosím přihlaste!

Související články