Vláda tureckého prezidenta Recepa Erdogana provedla další zásah na opoziční média, když soud nařídil ovládnutí opoziční mediální organizace Feza Media Group pověřenými osobami. Policie pak násilně potlačila protesty lidí a vtrhla do budovy deníku Zaman.
Do Feza Media Group patří deník Zaman a agentura Cihan. Ještě předtím, než vláda ovládala management deníku Zaman, novináři vyslali do světa následující zprávu:
Procházíme nejtemnějšími a nejhroznějšími dny co se týče svobody tisku, která je hlavním pilířem demokracie a práva. Intelektuálové, podnikatelé, celebrity, občanskoprávní organizace, mediální organizace a novináři jsou umlčováni výhrůžkami a vydíráním.
Vstoupili jsme do poslední fáze tlaku na ty, kteří zůstávají v publikování nezávislí. Novináři dnes navštěvují soudy, nikoliv své redakce. Velké množství novinářů bylo zadrženo a čelí neustále žalobám a věznění.
Posledními oběťmi této kampaně jsou hlavní editor novin Cumhuriyet Can Dündar a jeho zástupce v Ankaře Erdem Gül. Po tříměsíční vazbě byli propuštěni Ústavním soudem. Soudy se ocitly po palbou, když prezident Recep Erdogan oznámil, že rozhodnutí nerespektuje a že se jím nebude řídit. „Budou znovu zatčeni,“ papouškuje vládní lobby.
Dva televizní kanály z opačného konce politického spektra, Bengütürk TV a İMC TV, byly nedávno odstraněny ze státního satelitu Türksat. Stejná praktika byla v minulosti využita k útoku na televizní stanice Samanyolu Broadcasting Group a İpek Media Group. Desítky televizních stanic byly efektivně umlčeny.
Další metodou umlčení médií je jmenování osob pověřených vedením mediálních organizací. Před parlamentními volbami 7. července 2015 byly do televizí Bugün a Kanaltürk, které představovaly dvě z hrstky nezávislých médií v Turecku, jmenování vládní opatrovatelé. Za několik dní tito lidé zruinovaly dva listy a dvě televizní stanice.
Nicméně, všechny státní zákony, Ústava Turecké republiky a mezinárodní dohody, kterým jsme se zavázali, poskytují záruky pro svobodu tisku a právo k přístupu k informacím. Článek 26 Ústavy stanovuje svobodu vyjadřování a myšlenky a články 28 a 30 zastávají svobodu tisku; vše je velice jasné. „Tiskárna a její budovy, které byly v rámci zákona vytvořeny jako tiskový podnik, a vybavení k tisku nesmí být zabaveny nebo vyřazeny z provozu na základě podezření ze spáchání zločinu,“ uvádí článek 30, který také zaručuje svobodu podnikání a investic. Článek 10 Evropské konvence lidských práv (EHCR) je pro turecké soudy závazný.
Největší turecké noviny Zaman a jejich sesterská publikace Today's Zaman jsou už dva roky pod vážným útokem, který probíhal prostřednictvím zákazu akreditací, daňových kontrol, zasahováním do inzerentů a výhrůžek čtenářům. Teď je nám vyhrožováno zabavením prostřednictvím pověřených osob. Hluboce se obáváme všech kroků, které poškozují turecké demokratické jednání. Domníváme se, že jedinou cestou ven z této atmosféry je návrat k demokracii a právu. Zveřejňujeme naše obavy, abychom informovaly turecký národ, intelektuály, kteří věří v demokracii a širší svět.
Pár hodin po vyslání této zprávy soud v Istanbulu rozhodl ovládnutí deníku pověřenými osobami. Před budovu se nashromáždily stovky lidí na protest, který policie násilím rozehnala. Následně vnikla do budovy a došlo k její evakuaci.
Ovládnutí deníku Zaman je dalším pokusem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana o likvidaci jakéhokoliv disentu.
Útok na svobodu tisku odsoudil Bílý dům i Evropská unie.
„Žurnalistika je tištění toho, co někdo další tisknout nechce. Všechno ostatní je pak už jen PR.” - George Orwell